4. kapitola - Keep holding on

26. prosince 2011 v 0:15 |  Marriage law

Á, mám nějakou darovací náladu, nebo spíš se ráda podělím o svou povídku. No, dobře, to zní sobecky, pochybuju, žeto má nějaké čtenáře, ale když to zveřejňuju, baví mě to pak víc a víc psát. Teď jsem u 7. kapitoly a můžu říct, že se mi ta kapitola líbí, strašně hezký moment mezi Hermionou a Ronem, líbí se mi to. Snad se bude líbit i Vám :-) No, vy si zatím užijte kapitolu 4. Tady se uděje krásný moment mezi Dracem a Hermionou, ty scény se vždy dobře píšou. No, tak si užijte kapitolu a dejte vědět, jak se líbí :-)



4.kapitola - Keep holding on
,,Hermiono, pomůžeš mi s tím úkolem?" ozvalo se vedle Hermiony, když večeřela. Ta musela jen protočit očima. Sice byl nový rok, ale stále se nic nezměnilo u Rona.
,,Proč ti nepomůže Pansy?" zeptala se Hermiona ledabyle a jedla dál. Harrymu jen zaskočilo a začal se poté smát. Ron hodil na Hermionu vražedný pohled.
,,To mi nemůžeš jako kamarádka pomoct?" zeptal se nevěřícně Ron.
,,Rone, myslím, že ti pomohla pokaždé, když jsi potřeboval," řekla příchozí Ginny. Hermiona se na ni vděčně usmála. Ta jen mávla rukou a posadila se k Harrymu.
,,Harry, řekneš jim to ty nebo já?" zeptala se Harryho Ginny. Hermiona stočila pozornost k zamilované dvojici a pozorovala je.
,,Říct nám co?" zeptala se zmateně Hermiona a podívala se na Rona, jestli o něčem neví. Ten jen zakroutil hlavou.
,,Dnes odpoledne jsme se s Harrym neoficiálně zasnoubili. Dal mi tenhle prsten," řekla nadšeně Ginny a nastavila jim ruku, aby se podívali na její prsteníček, na kterém měla prsten.
,,Harry, můj bože, ten je nádherný. Gratuluju Vám. Jsem za vás moc šťastná," řekla nadšeně Hermiona a podívala se na Rona, který se neozýval a Hermiona si všimla, jak zbledl.
,,Rone?" podíval se na něj starostlivě Harry.
,,Tak-tak brzo po Fredově smrti?" zeptal se jen Ron a odešel smutně. Ginny se zmateně podívala na Harryho a vypadala, že nemá daleko k slzám.
,,Co se s ním stalo?" zeptala se Ginny.
,,Pravděpodobně není připraven na svatbu," pokrčila Hermiona rameny.
,,Vždyť já také truchlím za Freda, ale nenechám si ujít vlastní štěstí," namítla nevěřícně Ginny.
,,Víš, jaký Ron je. On občas něco prožívá a něco ne. My víme, že truchlíš ze ztráty Freda taky, ale Ron je prostě Ron. Vyrovná se s tím časem," povzbudila ji Hermiona.
,,Hermiona má pravdu, Ginn. Ron si tohle bere moc osobně. Chci, abys byla šťastná," řekl svojí snoubence Harry a políbil ji. Hermiona se jen usmála. Zamyslela se však nad Ronem. Choval se jako sobecký hlupák. Nemohl se radovat ze štěstí své sestry a svého nejlepšího kamaráda. Věděla, že už dávno se přenesl přes smrt Freda a jen to využil pro svůj prospěch, protože nikdy nebyl nadšený jejich vztahem. A teď navíc, když si oba byli souzeni a on dostal jen Pansy, tak jí přišlo, že jednoduše žárlí na jejich štěstí.

Uběhlo pár dní od té "osudné" večeře a Hermiona seděla v učebně, kde zrovna měli ty jejich zvláštní hodiny pro budoucí manželské páry. Seděla v lavici vedle Draca, který opět nevyjadřoval nijaké emoce. Dnešní hodinu vedl profesor Křiklan a vypadal hrozně veselo. Zřejmě si to užíval. Hermiona mohla nazvat poslední dny klidnými. S Dracem se tolerovali, občas na sebe promluvili, ale většinou mlčeli. S Ronem sice mluvila normálně, ale nikdy nenarazili na téma Harryho a Ginnino zasnoubení. Doufala, že si co nejdřív vyříkají a Ron přestane být tak sobecký a tvrdohlavý.
,,Takže, vítám Vás v této hodině, při které se budou budoucí páry sbližovat," vyrušil Hermionu profesor Křiklan svým projevem. Hermiona jen protočila očima. Tyhle hodiny opravdu nemusela, to už věděla jistě.
,,Dnešní hodina bude ve znamení rodiny. Povíte si co nejvíce o své rodině, rodičích, aby váš budoucí partner měl potuchy o své budoucí rodině," oznámil Křiklan a tleskl, aby dal najevo, že se má začít. Hermiona se otočila k Dracovi, který se taktéž přitočil k Hermioně. Ani jeden z nich neměl zájem si povídat a navíc ještě o svých rodičích.
,,Slečno Grangerová, pane Malfoyi, měli byste už začít," řekl Křiklan, když přišel k jejich lavici.
,,No, dobře, můj otec je v Azkabanu a moje matka žije sama se skřítky na Malfoy Manor," začal Draco. Křiklan přikývl a očekával, co řekne Hermiona. Draco taktéž čekal na prohlášení Hermiony.
,,Um, moji rodiče jsou zubaři. Moje máma se jmenuje Jean a můj táta Paul," řekla Hermiona jednoduše. Doufala, že tím by jejich hodina skončila. Opravdu nechtěla o nich mluvit.
,,Velmi dobře, jen pokračujte," pousmál se Křiklan a začala obcházet další dvojice.
,,Asi bychom měli pokračovat," promluvil Draco.
,,Hm," zamumlala Hermiona nervózně.
,,Mého otce znáš, ale více méně to je jen zbabělec, ale je to prostě můj otec, nedokážu ho jen tak zavrhnout. Moje matka je pro mě ten nejdůležitější člověk na světě. Ona byla ta, která mě bránila, ona mě miluje i s mýma chybama," vysvětloval Draco. Hermiona jen naprázdno polkla při tom začátku. Tak hezky o nich mluvil. Slzy se jí draly do očí. Rozuměla tomu, co říkal o svých rodičích. Jak moc by si přála, aby její rodiče o ní věděli a znovu ji pochválili, jak je pilná studentka, jak jsou na ni hrdí. Bože, jak jí chyběli! Stekla jí slza po tváři, když Draco domluvil.
,,Já-já. Musím jít. Omlouvám se," řekla rychle a sbalila si věci a rychle odešla. Draco se jen překvapeně za ní díval. Všiml si, když jí vyprávěl o svých rodičích, že se zarazila a při konci vypravování jí stekla slza po tváři. Nechápal to, co se s ní stalo. Podíval se na Pottera, který vypadal jen zakroutil hlavou. Teď teprve Draco nic nechápal.

Později na obědě si uvědomil, že jeho budoucí snoubenka nebyla ani na jedné jejich společné hodině a že není ani na obědě. Ona nikdy nezmeškala ani jednu hodinu, pokud nebyla smrtelně zraněná nebo zkamenělá. Začínal míto ni strach. Když odcházel od oběda, všiml si na chodbě Ginny Weasleyové, která kráčela směrem do Velké síně.
,,Um, Weasleyová," oslovil ji nervózně Malfoy. Ginny se překvapeně na něj podívala a zastavila se.
,,Ano?"
,,Nevíš, kde je ehm Grangerová? Z naší společné manželské hodiny utekla a nevíš, kde by mohla být? Proč vlastně utekla?" vychrlil na ni spoustu otázek.
,,Vím, viděla jsem to. Nevím, proč se na to ptáš a doufám, že dělám správnou věc. Jedná se o její rodiče, proto utekla. Najdeš ji u jezera, ona ti snad poví, o čem to celé bylo," odpověděla Ginny, protože doufala, že možná Malfoy jí dokáže pomoct. Možná. Už chtěla odejít, ale Malfoy ji chytil za loket. Chtěla se už ohradit a bránit se, ale Malfoy mezitím promluvil.
,,Díky, Weasleyová, vážím si toho. Opravdu. Mimochodem, gratuluju k zasnoubení," řekl jen Draco a pustil Ginny, která překvapením otevřela pusu.
,,Jak to víš?" zeptala se, ale už nadarmo, protože Malfoy už mezitím odešel. Ginny vešla do Velké síně a připojila se k Harrymu a Ronovi.
,,Právě jsem měla ten nejdivnější rozhovor s Malfoyem," prohlásila, když přišla. Harry s Ronem k ní vzhlédli a podivili se. V Harryho očích se dokonce zračila starostlivost.
,,Ublížil ti snad?" zeptal se Harry podezřívavě.
,,Ne, ale staral se o Hermionu a vypadal trošku vyděšeně. Vlastně si začínám myslet, že se změnil," odpověděla Ginny. Harry a Ron se na ni překvapeně podívali a nevěřili vlastním uším. Tohle nezněl jako Draco Malfoy. Co se s ním stalo?

Hermiona se procházela kolem jezera, vzpomínala na své rodiče. Nebylo to fér, tak strašně moc chtěla být s nimi, ale nemohla. Tohle prostě pro ně bylo lepší a bezpečnější, ale nebylo to fér. Čím si to zasloužila? Kdyby byla sobecká, hned by jim napravila paměť a hned by je objala, ale musela přemýšlet racionálně. Po tváři jí stěkaly slzy, ani si je neotřela, protože věděla, že budou téct dál.
,,Tady jsi, našel jsem tě," ozvalo se za ní. Rychle se otočila a spatřila samotného Draca Malfoye.
,,Co tu děláš?" vyhrkla Hermiona překvapeně.
,,Weasleyová mi řekla, kde možná budeš," pokrčil rameny Draco.
,,Proč by ti to Ginny říkala?" nechápala Hermiona a pochybovala, že by mu to Ginny jen tak řekla.
,,Protože jsem se jí zeptal, protože jsem to chtěl vědět. Zmeškala jsi hodiny a oběd, mimochodem," odpověděl jí Draco, čímž ji úplně vykolejil a nevěděla, co říct. On se o ni staral? Zdálo se to tak podivné a zvláštní.
,,Já- nebylo mi dobře," řekla jednoduše Hermiona nevědíc, co jiného odpovědět.
,,Ty? Největší šprtka na škole a zmeškáš hodiny jen kvůli tomu, že ti nebylo dobře?" podivil se Draco. Věděl, že je za tím něco víc a chtěl vědět, co to je.
,,Jo, i mně může být špatně natolik, že nemůžu jít na hodiny," řekla naštvaně Hermiona a otočila se k němu zády a kráčela dál. Draco ji dohonil a šel vedle ní.
,,Ty i já víme, že to není tím, že ti bylo zle. Co se doopravdy děje?" zeptal se starostlivě Draco. Hermiona se překvapeně na něj podívala a nevěděla, co říct. Nikdy se nestávalo, že by neměla slov, ale když bývala s Malfoyem, začalo se to stávat častěji.
,,Jedná se o tvoje rodiče?" zeptal se Draco, aby zkusil hádat, jestli je to ono.
,,Ano," odpověděla jednoduše Hermiona, avšak nevěděla, jak dál pokračovat.
,,Co se s nimi stalo?" zeptal se zvědavě Draco.
,,Tak nějak je už nemám," pokrčila jednuše rameny Hermiona a naprázdno polkla. Cítila, jak se jí slzy derou napovrch. Nechtěla brečet před Malfoyem.
,,Co tím myslíš? Oni - oni zemřeli?" zeptal se jí opatrně Draco. Zastavil se a Hermiona také. Hleděla mu do očí. Najednou k němu cítila kompletní důvěru.
,,Ne, jsou naživu. Jen si tak nějak nepamatují, že mají dceru," odpověděla trpce Hermiona a sklopila pohled. Slzy jí tentokrát kanuly z očí jako malé potůčky.
,,To znamená?" podivil se Draco a bál se předem odpovědi.
,,Koncem šestého ročníku jsem na použila zapomínací kouzlo, aby zapomněli, že mají dceru. Bylo to pro ně bezpečnější."
,,Ale je přece po válce a nehrozí jim žádné nebezpečí, už to kouzlo můžeš zrušit," řekl jí Draco.
,,Je to pro ně takhle bezpečnější, je lepší, když se o mě nestrachují. Po bitvě jsem se na ně jela podívat. Byli v Austrálii na líbánkách, měl jsi je vidět. Vypadali tak šťastně a tak bezstarostně. Celý můj život měli o mě strach kvůli tomu, co jsem a teď jsou jednoduše šťastní," vysvětlila Hermiona a zvedla k němu pohled. Všiml, že měla oči zalité slzami. Jediné, co ho napadlo, bylo ji obejmout. Přitáhl si ji k sobě a dal jí své ruce kolem jejích ramen. Vypadali oba strnule. Pro oba o bylo zvláštní, ale zároveň tak správné. Hermiona jen zavřela oči, když ji držel a najednou ucítila v sobě jakýsi klid. Poté se od sebe naráz odtáhli uvědomíc si tu intimnost, která mezi nimi vznikla.
,,Rodiče jsou tu od toho, aby měli obavy o své děti. Aby měli starost o své ratolesti, speciálně ti, co se moc bojí, tak těm na svých dětech záleží nejvíc. Neupírej jim to," řekl jednoduše a odešel zpátky do hradu. Hermiona tam jen zůstala stát dívajíc se za ním, jak odchází. Co se vlastně teď stalo? Usmála se, protože si uvědomila, že to zpárování nebylo tak špatné.

PŘÍŠTĚ:
,,Crucio," křikl a mučil Hermionu dalších pár hodin. Nehodlala se vzdát svojí magie, nehodlala se toho vzdát. Mučení jí ubíralo sílu na život, ale nikdy se nehodlala vzdát svých nejlepších přátel, svých nejkrásnějších vzpomínek. Bez magie by neměla nic. Ani své rodiče. Po několika hodinách mučení upadla do bezvědomí, protože nezvládla tu bolest. Muž jen zakroutil hlavou. Vylovil ze svého pásku nůž a bodl ji do břicha. Klidně by ji nechal vykrvácet, ale ještě nepřišel vhodný čas.
,,Tohle není konec," zamumlal si pro sebe a zavolal své poskoky, aby ji vzaly znovu na hrad. Snad uzná svou chybu a uvědomí se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cenicienta Cenicienta | Web | 26. prosince 2011 v 21:56 | Reagovat

Tak ta ukázka na příště vypadá nějak moc napínavě a zajímavě. Doufám, že se objeví co nejdříve.

Jinak, pro mě, velkého milovníka Rona (Ron je má nejoblíbenější postava z tria a jedna z nejoblíbenějších postav z HP vůbec, po Lupinovi, Tonksové, Luně - Luna zní líp, než Lenka =D - a Nevillovi), je to občas skoro utrpení =D. Ty ho asi moc ráda nemáš, viď? =D Občas to tak vyzní. No nic, já si totiž pořád představuju, že Ron jí má rád a ona jeho taky, jen to pořádně neví a tohle nový právo je akorát drží od sebe a nakonec budou muset za svou lásku bojovat ve stylu románů Jane Austenové =D.
Ale některé scény mezi H&D jsou opravdu skvělé, úplně jsem se do toho ponořila, ale stejně nezmění můj názor na to, že Hermiona s Ronem jsou pro sebe jako stvoření, vždyť to bylo jasný už od první knížky =D. Mám totiž hrozně ráda ten vývoj mezi nimi.

Moc se těším na vývoj povídky a jak to bude dál :)

2 Cenicienta Cenicienta | Web | 26. prosince 2011 v 22:15 | Reagovat

Já ho mám právě ráda, právě proto, že je občas takový nechápavý a ťululum. Dělá ho to tak krásně reálným. Harry mi občas s tím jeho záchranářským komplexem lezl na nervy a Hermiona byla občas vážně "know-it-all", jak řekl Snape. Teď to zní, jakože jsem je neměla ráda, to jo, měla, ale Ron byl skvělý. A hrozně se mi líbilo, jak byli jako kočka a myš (ve třetím díle skoro doslova =D) a jak i přesto dokázali být přáteli :). Prostě mi přijdou hmatatelní, reální, spolu :) Vážně, jeden z nejkrásnějších "shipů" =)

3 Patty Patty | Web | 27. prosince 2011 v 11:41 | Reagovat

Teda, koukám, že trochu nestíhám, za ty tři dny co jsem tu nebyla tolik nových kapitol, to abych to večer dohnala :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama